Děkujeme za sezónu 2025/2026
Děkujeme za sezónu 2025/2026. A už teď ladíme tu další.
Máte zájem o zimní dovolenou v příští sezóně? Kontaktujte nás
Zimní sezóna 2025/2026 je za námi a my vám chceme poděkovat za důvěru, s jakou jste s námi plánovali své lyžařské pobyty v Alpách. Vážíme si každé rezervace, každé zpětné vazby i toho, že se k nám mnoho z vás pravidelně vrací. Právě díky vám má pro nás práce travel designerů skutečný smysl – nehledáme jen „ubytování u sjezdovky“, ale místa, která dávají smysl konkrétním klientům, rodinám, párům i skupinám přátel.
A protože dobré doporučení nevzniká od stolu, ani letos jsme nezůstali jen u katalogů, ceníků a map sjezdovek. Vydali jsme se přímo do Alp, abychom si znovu ověřili kvalitu středisek, atmosféru hotelů, přístupnost skiareálů, úroveň wellness, restaurací i drobnosti, které se z internetu často nepoznají – jak pohodlně se parkuje, jak fungují skibusy, kde má smysl bydlet a odkud je skutečně příjemný nástup na lyže.
Kam jsme se vydali pro nové zkušenosti a nejnovější tipy?
Během sezóny jsme projeli všechny čtyři nejdůležitější alpské země – Rakousko, Itálii, Francii a Švýcarsko. Celkem jsme nacestovali přes 5 500 kilometrů, navštívili řadu hotelů a otestovali střediska, která patří mezi nejzajímavější volby pro zimní dovolenou v Alpách.
Nešlo nám jen o „odškrtnutí“ známých jmen. Chtěli jsme znovu zažít, jak se jednotlivá místa chovají v reálné sezóně – v prosinci, kdy se ukáže kvalita zasněžování a nadmořská výška, i v březnu, kdy už rozhoduje orientace svahů, údržba tratí a celková organizace střediska. Přesně tyto zkušenosti pak využíváme při doporučování zimních pobytů našim klientům.
Prosincová top střediska: Obertauern, Les Trois Vallées, Paganella, Livigno a Bormio
V prosinci jsme vystihli parádní počasí a vydali se užít to nejlepší, co Alpy nabízí. První velkou zastávkou byl rakouský Obertauern, který znovu potvrdil pověst jednoho z nejspolehlivějších středisek pro začátek sezóny. V sezóně 2025/2026 zahájil částečný provoz už 21. listopadu a slavná Tauernrunde byla v provozu krátce poté.
My jsme zde zažili výjimečné sněhové podmínky – rychlé carvové oblouky jsme si vychutnali po obou stranách Zehnerkarbahnu a Seekareckbahnu. Nejvíce nás ale bavila černá sjezdovka u Plattenkarbahn – sportovní, poctivá, krásně vedená. Naopak z hlučného après-ski baru na vrcholku Hundskogelalm jsme poměrně rychle vycouvali. Ne proto, že by k Obertauern après-ski nepatřilo, ale protože po skvělém dni na lyžích jsme hledali spíš příjemnější atmosféru než hlasitou párty.
Pohodový dojezd do údolí jsme si vychutnali na modrých pláních okolo Zentralbahn. Spokojeně jsme si tak odškrtli zdolání 6 ze 7 nejvyšších vrcholů, značených v mapách jako S7, tedy Super Seven. Krásný dojem z Obertauern nakonec završil výhled na adventně nasvětlené městečko z RoofTop Baru v hotelu Obertauern Places.
Z Rakouska jsme pokračovali dlouhou cestou podél italského pobřeží a skrz horské tunely se sérií mýtných bran – za nemalých 125 eur – až do francouzského top střediska Les Trois Vallées. Tři údolí patří k největším a sněhově nejjistějším lyžařským oblastem světa a pro sezónu 2025/2026 lákala nejen ohromujícími 610 km sjezdovek, ale i dlouhou sezónou. Ve Val Thorens a Orelle bylo možné lyžovat už od 22. listopadu 2025.
Ráno v Les Menuires jsme se z lyžárny hotelu Kaya vykulili rovnou otestovat perfektně připravenou sjezdovku, kterou už od časných ranních hodin brousily rolby. Radost z lyžování po nekonečně širokých pláních okolo hotelu, v oblasti Reberty 2000, přerostla v nadšení po sjezdu do údolí. Na protilehlém vrcholku Pointe de la Masse jsme si užili to nejlepší, co středisko nabízí. Nezapomenutelná sjezdovka La Masse má přesně ten charakter, kvůli kterému se do velkých francouzských areálů jezdí – dlouhé, otevřené lyžování, výhledy a sportovní profil.
Z hotelů, které jsme v Les Menuires zhlédli, jsme v případě Kaya trefili do černého. Klidný hotel v tradičním chalet stylu dává smysl hlavně klientům, kteří hledají pohodlné zázemí přímo u lyžařské oblasti, solidní wellness, gourmet kuchyni a dobrý poměr mezi polohou a komfortem. Díky své pozici v Reberty 2000 máte doslova i přeneseně nadhled nad hemžením v jinak panelákově působící údolní části Les Menuires. Z této monotónní sídlištní atmosféry jako velmi příjemné překvapení vystupují parádní chalety v oblasti Bettex se skvěle ochotným majitelem – tajný tip pro menší skupinky či větší rodiny.
Krátká ochutnávka Méribelu přinesla trochu napětí při čekání na odlet záchranářského vrtulníku, ale zároveň i obdiv nad dokonale organizovanou horskou službou. Nad nádhernými svahy Mont Vallon jsme si znovu uvědomili, jak důležitá je v takto velkých areálech nejen kvalita lyžování, ale i bezpečnostní zázemí a schopnost rychlé reakce.
Přesun do Val Thorens znamenal vstup do skutečně vysokohorského světa, což byl po nárůstu teplot a celodenním sluníčku parádní tah. Pět set výškových metrů navíc znamenalo návrat do výborných lyžařských podmínek. V nejvyšší části Tří údolí nás kromě kompaktnosti střediska a perfektní infrastruktury bez zbytečných příkras – zato s eskalátory, bazénem i krytým nákupním centrem – ohromila technická dokonalost na Cime Caron. Třípatrová stavba ve výšce kolem 3 200 m n. m., výtah uvnitř budovy a pocit, že jste na skutečném alpském „letišti“ mezi vrcholy. A ty výhledy! Kde jinde než tady by si lyžař měl připít – třeba právě pohárkem slavného Génépi?
Této oblasti jsme se zkrátka nemohli nabažit. Tak dlouho jsme si vychutnávali sjezdovky mezi Caron, Rosael a Thorens, až jsme v odpoledních hodinách zabloudili na téměř liduprázdné svahy Orelle. Ty fungují perfektně jako klidnější zadní brána do tohoto proslaveného areálu. Ve Val Thorens jsme kromě jiných prozkoumali také krásně útulný hotel Sherpa s českou majitelkou.
Posledním ze Tří údolí byl Courchevel – mekka luxusního lyžování, která v adventním čase působí skutečně mimořádně. Vánoční výzdoba, elegantní hotely, butiky luxusních značek jako Chanel, Louis Vuitton, Dior nebo Prada, precizně upravená nákupní galerie a perfektně připravené svahy. Lyžování zde je jen jeden z mnoha zážitků.
Kde jinde než tady můžete potkat obyvatele pouště na lyžích? Kdo by jel do Tří údolí čistě za lyžováním, pravděpodobně zůstane v jiné jeho části. Přesto i svahy Courchevelu zůstávají parádním zážitkem. Ačkoliv středisko okolo 10. prosince ještě nejelo naplno, lyžařsky nás nadchly třeba tratě okolo Saulire, Vizelle nebo Ariondaz. Třešinkou na dortu je pozorovat letecké mistrovství na jednom z nejstrmějších a nejnebezpečnějších letišť světa – altiportu ukrytém přímo v mraveništi sjezdovek.
To vše definuje, proč má Courchevel tak silné jméno. Z hotelů nás nadchl Le Sivoliere, který osloví klienty hledající diskrétnější alpský styl, a také malebný La Loze s tradičnější atmosférou, umístěný snad na nejcentrálnějším místě v Courchevelu.
Z Francie jsme zamířili do sympatické italské Paganelly. Středisko nás zaujalo civilnější atmosférou a příjemnějšími cenovkami, ale kvůli teplotám a menšímu množství sněhu jsme ho tentokrát obdivovali jen pěšky. Už teď ale víme, že se sem vrátíme – kvůli nádhernému výhledu na Lago di Garda i komornější atmosféře, která je příjemnou alternativou k nejznámějším dolomitským oblastem.
Závěr více než 3 500 kilometrů dlouhé prosincové cesty patřil Livignu a Bormiu. Livigno v olympijské sezóně 2025/2026 žilo přípravami na snowboardové a freestyle lyžařské disciplíny v rámci olympijských her Milano Cortina 2026. Bormio na nás zapůsobilo krásným historickým centrem, termálními lázněmi a vynikající večeří v hotelu Genzianella. Lyžařsky nás ale tentokrát zklamalo jen z poloviny otevřeným areálem a překvapilo množstvím karabinierů, kteří hlídali novou povinnost lyžařských helem.
Právě Itálie přinesla pro sezónu 2025/2026 zásadní bezpečnostní změnu – od 1. listopadu 2025 je helma povinná pro všechny lyžaře, snowboardisty i sáňkaře bez ohledu na věk. Pro klienty to znamená jednoduché doporučení: do Itálie už helmu bereme jako samozřejmou součást výbavy, stejně jako lyže nebo rukavice.
Březnové Val di Sole: Madonna di Campiglio, Pinzolo, Peio a Passo Tonale
Ke konci lyžařské sezóny jsme zamířili více prozkoumat již známou Madonnu di Campiglio a celé Val di Sole. Po cestě do Itálie jsme nakoukli do téměř nekonečného wellness v hotelu Tauern Spa v Kaprunu. Škoda, že jsme nemohli zůstat déle než tři hodiny – tento hotel by si zasloužil mnohem více pozornosti. Pro klienty, kteří chtějí spojit lyžování s výrazným wellness zázemím, je to rozhodně místo, které stojí za zvážení.
Jen krátký přejezd nás dovedl do hotelu Goldried v Matrei, kde se nám líbilo snad vše – wellness, večeře, výhled do údolí, atmosféra hotelu i jeho okolí. Výborný dojem pokračoval i další den na sjezdovkách v Matrei, především v oblasti Cimaross. Údolní sjezdy do Matrei už kvůli nedostatku sněhu nebyly otevřené, takže návrat k hotelu na lyžích jsme si tentokrát neužili, ale jako celek na nás Matrei zapůsobilo velmi příjemně.
Hlavní část březnové cesty patřila oblasti Val di Sole. Chtěli jsme si doplnit znalosti o části, kterou jsme dosud neměli tak detailně poznanou – Pinzolo, které je s Madonnou di Campiglio propojeno obdivuhodnou lanovkovou houpačkou. Právě toto propojení je jedním z důvodů, proč oblast funguje tak dobře i pro náročnější lyžaře: během dne můžete měnit charakter svahů, prostředí i atmosféru, aniž byste museli řešit přejezdy autem.
Pinzolo se navíc postupně vylepšuje. Zaujala nás stanice Doss del Sabion a oblast pokračuje v rozvoji. V roce 2025 zde vznikaly nové zážitkové a multimediální prvky, včetně Sala Belvedere zaměřené na geologickou historii Val Rendena. Už teď se připravuje další rozvoj lyžařské infrastruktury v oblasti Puza dai Fo, což bude pro Pinzolo další krok vpřed.
Po vynikajícím obědě v Ristorante Pradalago jsme se odvážně vrhli i na nejstrmější sjezdovku Pancugolo a vyslechli si povídání o extrémním hangu Schumacher. Michael Schumacher býval pravidelným návštěvníkem Madonny di Campiglio, kam jezdíval s týmem Ferrari na tradiční zimní setkání Wrooom. Až k hotelu Spinale jsme pak proklouzli tajuplně pohádkovou sjezdovkou Grotte – jednou z těch tratí, které si člověk zapamatuje nejen kvůli lyžování, ale i kvůli atmosféře.
Večer jsme nechali unavené svaly odpočinout v úchvatném wellness hotelu Cerana. Právě podobné detaily jsou při plánování pobytu v Madonně důležité: někdo chce být u lanovky, jiný hledá atmosféru městečka, další preferuje wellness nebo gastronomii. Madonna di Campiglio umí nabídnout všechno, ale je potřeba dobře vybrat konkrétní polohu i hotel.
Pro sezónu 2025/2026 navíc Madonna di Campiglio zavedla několik zajímavých novinek. V nejvytíženějších termínech začala regulovat počet denních skipasů tak, aby se počet lyžařů na svazích držel přibližně na hranici 14–15 tisíc osob. V oblasti Grostè se nově během dne upravuje sjezdovka Vagliana – kolem poledne se krátce uzavře, rolby obnoví povrch a odpoledne se lyžuje znovu na čerstvě připravené trati. Pro klienty je to přesně ten typ novinky, který může reálně zlepšit zážitek na svahu.
Přesun do Peia znamenal vstup do jiného světa. Pryč byly široké sjezdovky, velkolepost zázemí a uhlazenost Madonny. Peio nás zaujalo nekomplikovaností a současně ohromilo velkou kabinou Peio Fonti – Tarlenta pro 100 osob. Sportovní jízdu jsme si nadšeně užili hned po výstupu z kabiny. Sjezdovku schovanou za horským štítem bychom však na skimapu namalovali spíše jako tmavě červenou než běžnou červenou. Pěkné lyžování nabídla také sjezdovka číslo 7.
Dvouhodinovou projížďku Peiem jsme zakončili údolním sjezdem. Ačkoli byl v odpoledních hodinách u jižně orientovaného střediska sníh už měkčí, příjemně nás překvapila jeho dobrá sjízdnost i velmi solidní profil tratě. Večeře a wellness v hotelu Pangrazzi pak byly nad očekávání příjemným zakončením dne.
Jako poslední ze středisek Val di Sole jsme otestovali Passo Tonale. Rodinami oblíbený střed skiareálu byl pro nás trochu trápením – začátečnicky rovné sjezdovky nejsou tím, kvůli čemu bychom sem posílali sportovnější lyžaře. Rychle jsme proto utekli na okraje střediska. Údolní sjezdy Valbiolo a Monte Serodine už měly výrazně zajímavější profil a na ty bychom se klidně vrátili znovu.
Pomyslným vrcholem celé cesty byl ale závěrečný sjezd z ledovce Presena. Načasovali jsme ho perfektně na odpoledne, kdy severní svah lehce povolil a dovolil sportovní jízdu i na své černé části. Byl to přesně ten typ lyžařského momentu, kvůli kterému má smysl jezdit, testovat, srovnávat a doporučovat z vlastní zkušenosti.
Co si ze sezóny odnášíme?
Sezóna 2025/2026 nám znovu potvrdila, že Alpy nelze hodnotit jen podle počtu kilometrů sjezdovek nebo hvězdiček u hotelu. Obertauern ukázal sílu sněhové jistoty. Les Trois Vallées připomněly, jak působivé může být lyžování ve skutečně obrovském propojeném areálu. Courchevel potvrdil výjimečnou atmosféru luxusního zimního střediska. Paganella nás nalákala k návratu. Livigno a Bormio nabídly olympijský kontext, ale také praktické postřehy k provozu a otevřenosti areálů. Val di Sole pak ukázalo, jak různorodá může být jedna oblast – od uhlazené Madonny přes civilnější Pinzolo až po jednoduché Peio a sportovní ledovec Presena.
A právě tyto osobní zkušenosti chceme přenášet do našich doporučení. Ne každé slavné středisko je ideální pro každého klienta. Ne každý hotel u sjezdovky má opravdu pohodlný nástup na lyže. Ne každé wellness stojí za plánování delšího pobytu. A ne každá oblast, která vypadá skvěle na mapě, funguje stejně dobře v prosinci i v březnu.
Děkujeme, že jste zimní sezónu 2025/2026 prožili s námi. My už teď připravujeme další nabídku, nové tipy a pobyty, které budou vycházet nejen z ceníků, ale především z toho, co jsme sami viděli, projeli a zažili.
