Monterosa Ski

Monterosa Ski je jedna z nejzajímavějších vysokohorských oblastí v Itálii – ne proto, že by nabízela nejvíc kilometrů v Alpách, ale protože spojuje tři velmi odlišná údolí pod masivem Monte Rosa do lyžování s mimořádně silnou horskou atmosférou. Z Champolucu přes Gressoney až do Alagny se lyžuje v krajině, která působí syrověji, volněji a méně uhlazeně než slavná dolomitská střediska. Nejvíc si tu užijí dobří lyžaři, freerideři a všichni, kdo mají rádi dlouhé červené tratě, vysoké převýšení a výhledy na čtyřtisícovky.

Silnou stránkou Monterosa Ski je kombinace sportovního lyžování a autentičtějšího italského horského prostředí. Nečekejte zde mondénní promenádu typu Cortiny nebo precizně naleštěnou atmosféru Val Gardeny. Monterosa Ski je méně okázalá, prostornější a v některých pasážích až vysokohorsky drsná. Právě v tom je její kouzlo. Pro carving jsou nejlepší dlouhé červené sjezdy mezi Champolucem, Frachey a Gressoney, zatímco Alagna je pojem hlavně mezi zkušenými lyžaři a freeridery.

Rodiny a mírně pokročilí lyžaři by měli vybírat ubytování opatrně. Nejvhodnější je obvykle klidnější zázemí v Champolucu nebo Gressoney, odkud se dá dobře vyrážet do hlavní propojené oblasti. Úplní začátečníci tu sice najdou modré tratě, ale Monterosa Ski není typické školní ani pohodové rodinné středisko ve stylu Seiser Alm. Kdo chce hlavně jednoduché modré tratě, slunečné pláně a maximální komfort pro děti, najde lepší volbu jinde.

Velkým zážitkem je výjezd až k Punta Indren ve výšce přes 3 200 metrů. Tady už má lyžování skutečně alpský rozměr: ledovcová kulisa, dlouhé sjezdy, ostrý horský vzduch a pocit, že jste dál od civilizace než v mnoha známějších italských areálech. Za dobrého počasí patří panoramata Monte Rosy k nejsilnějším zážitkům celé oblasti. Po lyžování se vyplatí nespěchat – vesnice mají walserovský charakter, kamenné a dřevěné domy, příjemné horské restaurace a méně komerční atmosféru než velká střediska v Dolomitech.

Nevýhodou Monterosa Ski je členitost. Oblast je krásná, ale přesuny mezi údolími vyžadují dobré plánování, počasí ve vysokých pasážích může rychle změnit denní program a při horší viditelnosti nebo větru se z výhody vysoké polohy stává limit. Z Česka je navíc dojezd delší než do většiny rakouských nebo dolomitských středisek. Doporučujeme ji proto hlavně lyžařům, kteří nehledají nejpohodlnější alpský produkt, ale silný horský zážitek, výborné červené tratě a freeridový potenciál v jedné z nejautentičtějších velkých oblastí Itálie.