Report ze střediska Schladming
Hauser Kaibling a Planai
Je 27.2.2015 a naše čtyřčlenná rodina vyráží za lyžařskými zážitky ve střediscích Hauser a Planai. První vleky se pouštějí již v 8:15 h, ale přes veškerou snahu dojíždíme na parkoviště Hauser Kaibling až v 9 h a jsme překvapeni, kolik to lyžařů je tu před námi. Není divu, je sobota, pravděpodobně nejnavštěvovanější den v týdnu.
Do nejvyšších míst Hauser Kaibling se dostáváme přestupem z osmimístné gondoly na čtyřsedačku. Škoda, že se nelze dostat na horu bez přestupu, tak jako na vedlejším Planai. To je snad to jediné, co lze středisku vytknout. Najednou se ocitáme o více jak 1200 m výše v mlze, mrazu a větru. S tím se zde samozřejmě počítá a vyhřívanou lanovkou Gipfelbahn se žlutým plexisklem jsme pohodlně vyvezeni na vrchol černé sjezdovky do 2015 m. Samozřejmě jsem si nenechal ujít přednášku svým synátorům ( 8 a 10 let ) – když mi bylo tolik co vám, jezdili jsme lyžovat na vesnickou sjezdovku, kotvy na vlek jsme vozili uvázané kolem pasu a často se stalo, že na nás ani nezbyly. Pak jsme čekali, až půjde někdo domů a tím se kotvy uvolní pro nás. Někdy jsme chodili lyžovat na svahy bez lanovky, nahoru jsme chodili pěšky a svah jsme si museli nejprve ušlapat. No nic, konec nostalgie. Jsme nahoře a hurá dolů. Jenže je taková ta rozptýlená mlha, kde splývá sjezdovka s okolím a člověk je ztracen v bílé tmě. Přesouváme se do nižších poloh.
Kolem 11 hodiny jsou opticky velké fronty na všech vlecích. Ve skutečnosti to trvá do 10 minut, než nasedáme na sedačky vleku. Není nic jednoduššího, než přejet na vedlejší Planai, kde je situace mnohem lepší, na vleky čekáme maximálně 5 minut, spíše méně. Hodně nás to baví na sjezdovce č. 10, ta není upravovaná a je plná boulí. Za zmínku stojí wc s dokonalým výhledem na údolí Enns, kam nás vyveze osmisedačková lanovka Mitterhausbahn. Díky zrcadlovým foliím není vidět z venku dovnitř, ale zevnitř ven ano.
Po boulích přejíždíme do Superparku – kluci si tu užívají různě velkých skokánků a muld. Snowboardisté i lyžaři zkouší a učí se triky, nad kterými se tají dech. Tak na to již nemám. Vedle je slalomek, kde si můžete zvýšit sebevědomí (nebo také o ně úplně přijít). Změří vám čas a v pohodlí domova si můžete stáhnout a prohlédnout svoji jízdu na videu dle čísla skipasu. Ještě pár jízd na sjezdovce č. 1 a je nejvyšší čas se přesunout zpět na Hauser Kaibling.
Na poslední sjezd se necháváme vyvést lanovkou Tauren Seilbahn. Ta je jako zjevení z jiného světa, které nepatří do okolní moderny. Lanovka je retro, kapacity neskutečných 80 osob za hodinu. Kabina pro 6, možná i 8 osob, ale sednout si může jen jedna. Není divu, vždyť je také z roku 1960. V polovině je nutno přestoupit, abychom se dostali až nahoru do 1840 m.
Jak krátce to tu zhodnotit? Těžko něco vytýkat, pro spokojenost lyžařů je děláno maximum, není nepohodlných lanovek, kapacity velké, rovněž občerstvení je na spoustě míst. Skoro všude na nich sice hrají místní lidovky, které nemusím u nás, natož v Rakousku. Pokud hledáte freeride nebo vyžití na černých sjezdovkách, tak to tu moc spokojeni nebudete. Protože to jsou střediska tzv. na ráně od Linzu a Vídně, tak tu bývá pravděpodobně více lyžařů než ve střediscích Hochwurzen, Reiteralm, Faeralm,… To ale vadí jen o víkendu, v týdnu to tu stíhají v pohodě. Ke kladu této oblasti je také nedaleké Ramsau se svými běžkařskými, vzorně upravenými okruhy, které jsme dvakrát navštívili a zpestřili tím náš týdenní pobyt.
Testovací jezdec Honza Odehnal
Panu Odehnalovi děkujeme za úžasný report, za který od nás dostal skipas do střediska Schladming ZDARMA.
CHCETE SE TAKÉ STÁT NAŠÍM TESTOVACÍM JEZDCEM A DOSTAT SKIPAS ZDARMA?? NEVÁHEJTE SE REGISTROVAT
Podrobnější info najdete ZDE