Report - Stubai 22.11.2015

Již šest let jezdíme s přáteli v listopadu na ledovec lyžovat. Loni jsme byli na Stubai a moc se nám tam líbilo. I letos padla volba na Stubai a termín jsme tradičně vybrali na 3. týden v listopadu, tzn. 19.-22.11.2015.

Už od začátku listopadu jsme koukali na počasí a doufali v dobré sněhové podmínky. Ještě týden před naším odjezdem bylo na Stubai krásně, sluníčko, azuro. A samozřejmě, že na náš pobyt vycházelo sněžení a velké mrazy (až -20°C). To naše těšení mírnilo, nicméně jsme doufali, že se předpověď nenaplní.

 

Cesta

Jelikož na Stubai vychází 3,5denní skipas stejně draze jako 3denní (Eur), rozhodli jsme se pro časně ranní odjezd již ve čtvrtek. Z Brna jsme vyjížděli kolem půl šesté a navigace ukazovala předpokládaný dojezd do Neustiftu zhruba kolem poledne, jak jsme to měli v plánu. Letos byla cesta pokaždé bez problémů. Mírné zdržení nastalo pouze na hranicích s Německem, a to v obou směrech, kde je zřízena celnice a celníci kontrolují některá vozidla. Nás však nekontrolovali ani jednou.

V apartmánech jsme se chtěli domluvit, že si klíče vyzvedneme až po lyžování, ale pan domácí nás upozornil, že by bylo lepší nejprve se ubytovat, protože nám dá kartičku, se kterou budeme mít levnější skipasy. Není tedy od věci se při bookování ubytování přeptat i na tuto slevovou kartičku.

Při příjezdu do Neustiftu nebyla po sněhu ani stopa, míjeli jsme naše loňské ubytování na kopci a pochvalovali si, že letos máme bydlet někde hned ve městě a vyhneme se tak zdlouhavějšímu dojezdu k ledovci. Z městečka Neustift je to k údolním kabinkám ještě asi 20 min. jízdy. Cestou potkáváme nespočet ubytovacích možností – od apartmánů až po luxusní hotely. Na konci městečka jsme postřehli také krytý bazén.

Pokud by se někdo nechtěl spokojit s dojezdem k údolní lanovce, může se ubytovat přímo u ní v hotelu Mutterberg. Musí se však smířit s cenou kolem 100 EUR/os/noc (záleží na termínu) a odpoledním až večerním rozruchem kolem apres ski. Neboť před vchodem do hotelu se nachází hlavní místo na pravé rakouské apres ski, kde nechybí hity od oblíbeného DJ Ötziho a nejen Williamska (hrušková pálenka s malou hruštičkou v panáku) zde teče proudem.

 

 
    

 

Lanovky

Na parkovišti nás překvapila rozestavěná budova a nové sloupy na kabinkovou lanovku. Také v Mittelstation se pokračovalo na stavbě nové lanovky, jejíž kabinka by měla pojmout 32 osob a středisko si od ní tedy slibuje výrazné snížení čekací doby. Zatím jsou v provozu dvě kabinkové lanovky. „Červená“, díky které se pouze s jedním přestupem můžete dostat až na samotný vrchol střediska (Top of Tyrol 3.210 m n. m.). Za pěkného počasí je na vrcholu otevřená vyhlídka. My jsme ji ovšem loni i letos propásli, tak snad příště už to klapne :) Druhá kabinka je „bílá“ a dostanete se s ní do výšky 2.620 m n. m.

 

Občerstvení a služby

Stanice Gamsgarten, kde bílá lanovka končí, se pro nás stala oblíbeným útočištěm, neboť se zde nachází dvoupatrová restaurace, kde v nejvyšším patře sídlí lyžařská škola a také si zde člověk může odložit věci do poličky, přezout se, případně jen posedět a odpočinout si. O patro níž se nachází restaurace, kde Vám jídlo roznáší. Kromě kavárenského koutku, je tu i chill out zóna s velkými sedacími pytli a s televizí, kde pouští pohádky pro děti. Také se zde najdete toalety. V přízemí se kromě toalet nachází napůl samoobslužná restaurace, půjčovna a obchod Intersport, který se náramně hodí, pokud se vám na svahu roztrhnou kalhoty jako jednomu našemu účastníkovi zájezdu :)

 

Lyžování

Co se samotného lyžování týče, to je v listopadu trochu omezené. Jednak letos bylo opravdu málo sněhu, v podstatě sníh byl až od výšky cca 2 600 m n.m. a druhak na ledovcích na podzim trénují různé kluby a mají pro sebe vyhrazené sjezdovky. Takže ze zasněžených sjezdovek, kterých bylo cca 14, jsou tak 4 veřejnosti uzavřené. Na druhou stranu při troše štěstí můžete potkat nějakého známého závodníka, jako se poštěstilo nám – na obědě jsme natrefili na slovenského závodníka Adama Žampu.
Bez omezení byl otevřený snowpark.

 

      

Zlom nastal v pátek, kdy se předpověď počasí naplnila. Venku přituhlo a začalo sněžit. Nejen že sněžil přírodní sníh, ale začalo se zasněžovat i technicky. Z čehož jsem teda moc nadšená nebyla, protože už tak byla snížená viditelnost a v okolí děl to bylo dvojnásobné. Nedej bože, když mi v – 17°C zamrzl technický sníh na brýlích. Upřednostnila bych, kdyby si zasněžovali někde bokem sjezdovky, a pak si sníh redistribuovali, kam by bylo třeba. Na druhou stranu nám příval sněhu otevřel další možnosti – k Mittelstation se dalo dojet na lyžích až před samotný vchod do stanice, ne jako den předtím, kdy jsme lyže zouvali už tak 20 m od vchodu. Dále zmizely ledové plotny a skály/kameny, které byly na sjezdovkách dost znatelné.  A hlavně si mohli povyrazit i milovníci feeridu :)

 

 

Naší nejoblíbenější sjezdovkou se stala opět modrá desítka, která je dostatečně široká, trochu bokem, takže na ní není tolik lidí. Horní část sjezdovky byla perfektní, spodní, kde se jelo pod sněžnými děly, už to taková sláva nebyla. Nicméně jsme se utěšovali tím, že na krásném manšestru při azuru umí jezdit každý, ale v takovýchto podmínkách se člověk zdokonaluje :)

Zajímavé bylo také setkání se slepými jezdci. Ti mají k sobě vždy instruktora, který jede před nimi, u pasu má reproduktor a hlásí jezdci, jak má jet. Musím říct, že jim to šlo opravdu moc pěkně a mají můj obdiv.

Co je pro někoho možná trochu neobvyklé, je, že tady se lanovky rozjíždí již v 7:30. Což nám se teda ani jednou nepodařilo stihnout.  Končí se klasicky kolem 16:00 a je potřeba počítat s frontou do kabinky na údolní jízdu. Obzvláště, pokud chcete přistoupit v Mittelstation. Tam čekáte, až se k někomu vejdete do kabinky, což občas trvá opravdu dlouho. V zimě, nebo při dostatku sněhu, by se mělo dát dojet ze shora až k autu :) Dobré také je, že po rozsáhlém parkovišti jezdí tzv. Parkplatzpendel, čili pokud se Vám ráno nepoštěstí zaparkovat až u údolní stanice, nemusíte zoufat, jaký kus cesty musíte šlapat nedejbože v lyžácích, ale stačí si dojít na nejbližší zastávku Parkplatzpendlu. Musím se ale přiznat, že jsem si nevšimla, jak byly tyto zastávky po parkovišti značeny, jestli byla někde cedule, nebo řidič zkrátka zastaví u většího shluku lidí? Každopádně nastoupit a vystoupit kde jsme chtěli, se nám podařilo vždy :) Skříňky na lyže se nachází v prostorách údolní stanice.

V sobotu jsme k dopravě na svah chtěli využít skibus, neboť jsme zjistili, že kousek od našich apartmánů je zastávka skibusu a taky jsme plánovali pořádné apres ski, takže obzvláště řidičům by se to hodilo. K našemu údivu jsme zjistili, že přes všední dny jezdí skibusy v pro nás vhodnějších časech, než o víkendu, takže jsme stejně nakonec jeli zase autem. Doporučuji tedy na jízdní řád mrknout hned první den a podle toho plánovat dál.

Loni se nám stalo, že když jsme na ledovec vyjížděli ráno trochu později cca v 7:30, byla docela kolona a šlo to pomalu. V tomto případě doporučuji nějakou pořádnou hudbu do auta, která vám zvedne náladu za všech okolností. Protože jet 20 km skoro na rychlost 1, 2 není úplně výhra...

 

Pokud se tedy tuto sezónu chystáte ještě někdo na Stubai, tak vám přeji šťastnou cestu a víc slunečních dní, než jsme měli my :)

Kateřina Sýkorová

PS: nezapomeňte se vyfotit na trůně! :)