Archiv článků

23.2.2017 10:03
Report - Seiser Alm 6.2.2017

Výhoda polohy tohoto místa je, že cca 90 % cesty je po dálnici. Jde tedy o pohodlné, rychlé cestování a bez větších problémů jsme za cca 8h dorazili na místo. V celém údolí jezdila síť skibusů, takže s dopravou k lanovce nebyl problém.

 

Ve středisku jsou dvě varianty skipassu, buď jen lokální Alpe de Siusi + Val Gardena (cca 170 km sjezdovek, cena 5 dní/230EUR) nebo celá oblast pod záštitou skipasu Dolomity Superski (cca 500 km sjezdovek, cena 5 dní/250EUR).

 

Celé oblasti dominuje masiv Sasso Lungo (3181 m), pod kterým se rozkládá středisko, které disponuje 60 km sjezdových tratí.

Náhorní plošina vyčnívající do výšky 1 800 až 2 200 m je dostupná ze dvou míst. Mimo lanovky, kterou vyrážíme my, ze Seis/Suisi, ještě vede lanovka z obce St.Ulrichu/Ortisei.

Jedeme moderní kabinovou lanovkou do horní stanice Compatsch, mimochodem u spodní stanice lanovky jsou vybudovaný velký parkovací dům a další parkovací plochy, takže parkování není žádný problém.

 

 

 

Celé středisko je možné v poklidném tempu projet za cca půl dne. Lanovky jsou ve velké většině, vlastně jen krom lanovek z údolí, sedačkové. Ale z 70 % jde o nové, velmi moderní lanovky. Vyhřívání a kopule na ochranu před větrem jsou samozřejmostí.

Pokud jde o sjezdovky, zapanovalo lehké zklamání. Velká část sjezdovek je označena červenou barvou (střední obtížnost), ale dle mého názoru nedosahují uváděné obtížnosti, jde spíše o něco prudší modré. Za celý den jsme narazili pouze na jednu sjezdovku s označením „černá“, takže s tohoto pohledu jde o středisko spíše pro začínající lyžaře nebo rodiny s dětmi, kteří se mohou prohánět po mírnějších, ale širokých sjezdových tratích. Co ale kvituji jako pozitivní, byla spousta restaurací, útulných hospůdek a barů. Kde bylo možně v poklidu a u vnikajících italských pochutin nechat odpočinout unavenému tělu.

 

První den uběhl jako voda, slunce pomalu zapadá a my se řítíme lanovkou zpět do Seis/Suisi. Tady vidím jako velké mínus, že dolů nevede žádná sjezdovka a musí se lanovkou (cesta trvá cca 15 min.). Bylo by vynikající si užít tento sjezd na lyžích a lyže odepnout až na parkovišti u auta/skibusu.

 

          

 

Máme tu druhý den. Hned po probuzení zjišťujeme, že nám počasí moc nepřeje, je mlha a lehce sněží. Bohužel předpověď ukazuje, že ani lépe nebude. Nicméně ani to nás neodradí a vyrážíme na svah. Dnes máme v plánu prozkoumat vzdálenější svahy a to svahy masivu Seceda.

Vyrážíme jako vždy lanovkou z Seis/Suisi, prokličkujeme celým střediskem Aple de Siusi (cestu již máme natrénovanou z předchozího dne, takže vše probíhá bez problémů), až se dostaneme na horní stanici lanovky Umlaufbahn Seiser Alm Bergstation, který nás sveze do městečka St.Ulrichu/Ortisei. Víme, že tady nás čeká přechod „po svých“ přes město ke stanici lanovky Seceda. Každopádně jsme tedy nečekali, že to bude až tak dlouhá procházka. Musím říct, že mít s sebou dvě děti, tak tato procházka se muže stát hodně vyčerpávajícím zážitkem. Závěr přechodu vede tunelem, kde si je cestu možné zpříjemnit a odechnou si na pojezdových pásech.

 

Konečně zase na sjezdovce, dorazili jsme ke spodní stanici lanovky. Na první části lanovky je pohodlná 8mi-místná kabinová lanovka, ve druhé části je nutné přestoupit na velkokapacitní kyvadlovou lanovku, která již tak pohodlná není.

Již je odpoledne a počasí se nezlepšuje, takže výhledy a panorama si dnes bohužel neužijeme.

Proto není na co čekat a hurá do restaurace. Volíme pizzerii přímo na svahu – dobrá volba – vynikající pizza a k tomu weizenbier nás povzbudí do dalších výkonů. Sezení se lehce protáhlo, a tak již bude nejvyšší čas k návratu.

Lyžujeme ještě chvilku po širokých pláních směrem k údolí Val Gardeny. Ale teď již je opravdu nutné vyrazit zpět. Lanovkou vyjíždíme na vrchol Secedy (2 518 m), odkud vede 10,5 km dlouhá červená sjezdovka „la Longia“ zpět do městečka St.Ulrichu/Ortisei.

Sezení u Weizenbieru se opravdu protáhlo a proto v St.Ulrichu/Ortisei nasedáme na skibus (v ceně skipasu) a za 45 min jsme na ubytování.

 

 

Po cestě je čas na zhodnocení dnešního dne – pěkné sjezdovky Secedy, na které se v následujících dnech ještě vrátíme, ale špatné napojení z Alpe de Siusi, jak lanovkami (hlavně dlouhý přechod v St.Ulrichu/Ortisei), tak odrazuje poměrně dlouhá cesta skibusem.

Na následující dny je již předpověď vynikající „azuro“ tak jak jsme si v Itálii představovali. Proto neváháme a u sklenky dobrého vína plánujeme výlet na opěvovaný okruh Sella Ronda a kam jinam než do pro nás nejlépe dostupného střediska Val Gardena s proslulou sjezdovkou Saslog, na které se jezdí i světový pohár.

Po zkušenostech z předchozího dne a poměrně zdlouhavému přesunu směrem do údolí Val Gardeny, volíme cestu auty (cesta zabere asi tak 30 min). Je možně jet i skibusem, ale cesta je to poměrně dlouhá (cca 45 min.) a hlavně nás odradily pozdní odjezdy skibusů z Alpe di Siusi. My totiž chceme být na svahu již ráno po otevření.  Abych nezapomněla, je tady ještě jedna varianta dopravy do prostoru údolí Val Gardena a to lanovkou Seis/Suisi na Compatsch a odtud skibusem do Monte Pana, nicméně tuto variantu jsme ihned zavrhly, protože nám přišel nesmyslný poplatek za skibus ve výši 4 EUR/os. Což nám přišlo dost, při již celkem drahém skipasu Dolomity Superski. Je celkem s podivem, že tento poplatek není v ceně skipasu.

 

          

 

Po brzkém ranním příjezdu na parkoviště (zde musím vytknout to, že za parkování se vybírá poplatek 5 EUR/den) na nic nečekáme, bereme lyže a vyrážíme vzhůru kabinovou lanovkou nazývanou stejně jako obávaná sjezdovka Saslong. Lanovka vede na vrchol Ciampinoi (2.280 m). Jde o hlavní křižovatku střediska Val Gardena, odkud se nám otvírají krásné výhledy na masiv Group Sella a na údolí Val Gardeny.

V údolí se rozkládají čtyři městečka Selva, St. Cristina, Wolkenstein a již zmíněné St.Ulrichu/Ortisei. Z tohoto vrcholu se lze dostat po krásných klikatých červených nebo černých, sportovně laděných sjezdovkách do všech částí střediska. Je krásně, proto neváháme a lyžovačku prokládáme sluněním a popíjením bomardina v místních rurálních hospůdkách.

Odpoledne jedeme ještě nakouknout do vedlejšího střediska na okruhu Sella Ronda, kterým je Val di Fassa. Toto středisko
není nikterak sportovně laděné, většina tratí je střední obtížnosti. Co pro mě ale bylo překvapením, byla šíře sjezdovek. Pro carvingové nadšence přímo ideální. V takto krásné počasí je lyžování opravdová radost. Bohužel čas pokročil a tak je nutné velet k návratu. Během chvilky se dostáváme zpět na již zmíněný vrchol Ciampinoi, odkud nás čeká již jen sjezd na lyžích pohodlně až k autu. Hned u aut na sebe mrkneme a plán na poslední dva dny se zdá být jasný. Jeden den návštěva dalšího střediska na okruhu Sella Ronda, kterým je Alta Badia a poslední den návrat na svahy Secedy.

 

Do Alta Badie startujeme ze stejného místa jako předešlí den, tj. parkoviště pod lanovkou v St. Cristině. Přes Ciampinoi do Wolkensteinu, kde přebíháme silnici a za pomoci jedné sedačkové lanovky se dostáváme k 10ti-místné kabince Dantercepies, která nás vyveze vysoko do sedla pod vrchol Civ (2520). Tady se chvilku kocháme výhledy a pak vyrážíme dlouhým, modře značeným sjezdem do Corvary. Toto pěkné městečko, plné hotelů a restaurací, je takovým srdcem střediska Alta Badia.

 

Je čas obědu. Kamarádi, kteří již Sella Rondu navštívili, jasně a rázně prohlásili – lepší Carbonára (špagety) než na Pralongii jste ještě nikdy nejedli! Je rozhodnuto, během půl hodiny a po zdolaní 3 lanovek jsme na vrcholku Pralongia (2157 m) s malebnou kapličkou. Zaujímáme místo na útulné sluneční terase místní restaurace a honem objednáváme – Carbonára pro všechny. Opravdu nelhali, jídlo bylo vynikající, navíc proložení Aperolem a ukončení presíčkem nebyl taktéž špatný nápad - prostě paráda. Vřele doporučuji tuto restauraci na vrcholu Pralongia navštívit. Po cestě zpět neodoláme a volíme cestu přes sportovně laděnou sjezdovku Gran Risa nad La Villou, kde se každoročně jezdí obří slalom světového poháru. Obecně je ale středisko Alta Badia spíše carvingovým rájem, nicméně i sportovněji založení lyžaři se zde vyřádí.

 

          

 

Je tu poslední den a naše skupinka vyráží na již zmíněné svahy Secedy, jak bylo dohodnuto. V St. Cristině nasedáme na podzemní vláček, který nás tunelem skrz horu doveze ke kabinové lanovce Col Raiser. Touto lanovkou se již dostáváme na prosluněné jižní svahy Secedy. Je to nádhera, již od rána jsou široké svahy zality sluncem. Jde o svahy střední obtížnosti, přímo vybízejíce k dlouhým carvingovým obloukům. Jediné co bych vytknula je, že tyto svahy odbavuje 4-sedačková lanovka, která nápor lidí nezvládala a tvořili se krátké fronty. Blíži se konec a tak ještě z vrcholu Col Raiser zdoláváme černou sjezdovku, která je tedy opravdu sportovní a jde o opravdový bonbónek na konec. Pak už vláčkem zpět k autům a hurá domů.

 

Závěrem se oblast dá shrnout asi takto. Alpe de Siusi je krásná náhorní louka, se sjezdovkami nižší obtížnosti vhodné pro rodiny s dětmi nebo lyžaře začátečníky. Oblast nad městečkem St.Ulrichu/Ortisei je ideální pro carvingové lyžování na prosluněných jižních svazích. K Val Gardeně a Alta Badii nejde říct nic jiného než, že jde opravdu o perly Jižního Tyrolska. Ať už jde o dlouhé, sportovně laděné sjezdovky v oblasti Ciampinoi, v čele se sjezdovkou Saslong, tak jako vynikající gastronomie a malebné hospůdky v Alta Badii.

 

Testovací jezdkyně Tereza Koníčková

 

Paní Koníčkové moc děkujeme za report, za který od nás dostala skipas do střediska Alpe de Siusi/Seiser Alm ZDARMA.

CHCETE SE TAKÉ STÁT  NAŠÍM TESTOVACÍM JEZDCEM A DOSTAT SKIPAS ZDARMA?? NEVÁHEJTE SE REGISTROVAT

Podrobnější info najdete ZDE